Článek Kolik je v Chicagu ladičů pian?
Fyzik Enrico Fermi byl společně se svými kolegy, kteří pracovali na projektu Manhattan, přítomen u prvního testu jaderné zbraně Trinity 16. července 1945 v Novém Mexiku. Nikdo pořádně nevěděl, jak silný výbuch bude. Aby si Fermi udělal alespoň představu, tak těsně před explozí roztrhal papírek na malé kousky, které v momentě detonace nechal spadnout na zem. Na základě toho, jak daleko je odfoukla tlaková vlna a jak daleko stáli od bomby, udělal hrubý odhad síly výbuchu na 10 kilotun TNT. Dnes se odhaduje, že to bylo ve skutečnosti 21 kilotun. Fermi se tedy sekl asi o polovinu, ale správně trefil řád desítek kilotun. Enrico byl podobnými odhady proslulý.
Možná jste se s Fermiho odhady setkali sami třeba u pohovorů. Takové ty divné a zdánlivě nesmyslné otázky, na které prostě nemůžete vědět správnou odpověď jako třeba: Kolik metrů čtverečních pizzy se sní v ČR za rok? apod. Jejich smyslem je zjistit, jak si s takovým odhadem poradíte. Fermi třeba s oblibou používal příklad Kolik je v Chicagu ladičů pian? Zkuste to sami odhadnout. Místo toho, aby Fermi od boku střelil jeden odhad (možná jako vy?), tak udělal sérii menších odhadů, které potom propojil dohromady do výsledného. Tady je postup:
-
V Chicagu je asi 10 milionů lidí (klidně Googlete a zaokrouhlujte)
-
Domácnost je v průměru o 2 lidech (= 5 milionů domácností)
-
1 z 20 domácností bude mít piano, které je pravidelně (1x/rok) laděné (= 250 tisíc pian, nebojte se prostě odhadnout)
-
Ladič pian stihne naladit asi 1.000 pian za rok (= 4 piana denně – 2 hod. ladění/piano, 8 hod./den, 5 dní/týden, 50 týdnů/rok)
-
Odhadem je tedy v Chicagu asi 250 ladičů pian (svého času to bylo 290)
Opět se netrefil přímo (chyba asi 14 %), ale i tak byl relativně dost blízko. Jak je to možné? Možná teď kroutíte hlavou a říkáte si, že více menších odhadů znamená více možností pro chybu. To ano, ale trik Fermiho odhadů je v tom, že zatímco se nám těžko rovnou odhaduje počet ladičů pian, tak u jednotlivých kroků to dokážeme přesněji. Chyba se tak zmenšuje a navíc, když máme odhadů víc, tak se chyby mohou i vzájemně vyrušit. Někdy něco přeceníme a jindy podceníme.
Obrázek: Příkladem Fermiho odhadu je třeba i slavná Drakeova rovnice, která používá podobný postup k odhadnutí pravděpodobnosti, že se setkáme s vyspělou mimozemskou civilizací v naší galaxii. Protože je pravděpodobnost relativně vysoká a na žádnou jsme zatím nenarazili, tak jde o tzv. Fermiho paradox („Kde jsou všichni?“).
Jasně, Fermiho odhady jsou dost nepřesné. Když ale máme minimum informací a naše nejistota je velká, tak je to mnohem lepší než nic. I takový rychlý, jednoduchý a hrubý odhad, který se dokáže trefit alespoň řádově může pomoct nejistotu a neznalost snížit a dá se s ním pracovat při rozhodování. Nepotřebujete k tomu nic speciálního, stačí na to pár minut času, tužka, kus papíru a ochota se na chvíli zamyslet a něco málo si třeba dohledat. Zkuste Fermiho odhady využít třeba u plánování nákladů nebo tržeb u nových projektů, kde nemáte zkušenosti, kterých byste se mohli chytit.
Fermiho odhady jsou jedním ze způsobů, jak pracovat s nejistotou. Pokud vás zajímají další tipy, jak se s nejistotou vypořádat, tak vás srdečně zveme na webinář Lukáše Hány – Rozhodování za nejistoty, který proběhne už 3.11. online!
Autor: Lukáš Hána