Článek Myslíte zabrzděně, nebo růstově?

Výzkumy ukazují, že máme tendenci podléhat jednomu ze dvou typů myšlení. První vede k depresivním tendencím a neúspěchu. Druhý naopak ke spokojenosti a daleko lepším výsledkům. Studie ukazují, že to, jak bude náš život vypadat, je z velké části v našich hlavách. Změníme-li myšlení ze "zabrzděného" na "růstové", náš život se výrazně promění k lepšímu.

Vyjádřeno graficky:

(Image Credit: Brain Pickings, http://www.brainpickings.org/index.php/2014/01/29/carol-dweck-mindset/)

Vrozenost nebo naučitelnost?

Dwecková ve svém výzkumu vzala 128 dětí v rozmezí 10-11 let a rozdělila je na dvě skupiny. Nechala je řešit matematické problémy a pak dětem v první skupině řekla: "Daří se ti, musíš být hodně chytrý." Druhé skupině řekla: "Daří se ti, určitě jsi se hodně snažil." V další části výzkumu jim dala řešit těžší problémy, dokonce tak těžké, že je skoro nikdo nevyřešil. Do třetice dostaly děti opět lehké zadání. Výsledek byl takový, že ve třetím testu děti chválené za intelekt (něco daného = fixed) skončily o téměř 25 % hůře než děti chválené za snahu (něco změnitelného = growth).

Lidé mající zabrzděné myšlení (fixed mindset) věří, že jsou karty rozdány. Že jejich intelekt a schopnosti jsou dané. Věří například, že pokud jsou introverti, budou vždy introverti. Na druhou stranu růstově přemýšlející lidé (growth mindset) věří tomu, že jsou věci změnitelné. Aktuální výzkumy lidského mozku ukazují, že pravdu má spíše druhá skupina. Mozek je neuroplastický - můžeme ho posilovat podobně jako naše svaly. Vlastnosti jako kreativita, síla vůle, odvaha, pečlivost či komunikativnost nejsou vrozené, ale spíše naučitelné.

Výzkumy Martina Seligmana dokonce dokazují, že i optimismus a pesimismus nejsou věci vrozené, ale naučitelné. To, jak si vysvětlujeme naše selhání, takzvaný vysvětlovací styl, zásadně ovlivňuje také riziko depresí. Pokud selže pozitivně laděný člověk, řekne si, že příště se mu bude dařit. Pokud selže negativně laděný člověk, říká si, že tak to bude vždy. Přesně opačně reagují obě skupiny na úspěch. Pokud pozitivní člověk uspěje, říká si, že tak to bude vždy. Pokud uspěje negativní člověk, řekne si, že příště to zase zkazí. Změníme-li náš vysvětlovací styl ohledně selhání, výrazně snížíme riziko depresí a zvýšíme naši životní spokojenost.

Sebenaplňující proroctví

Velký problém přináší dělení lidí do škatulek a různých typologií. Ať už jde o dělení na choleriky, sangviniky, introverty, extroverty či berany a blížence. Pokud někomu řeknete, že je "nějaký", často to vezme jako nezměnitelný fakt (fixed). A díky takovému nastavení mysli se to opravdu stane pravdou. Objeví se takzvané sebenaplňující proroctví.

V jednom výzkumu učitelé ve škole dostali tipy na obzvlášť šikovné děti, které ale byly úplně průměrní a normální žáci. Za rok se těmto dětem výrazně zlepšil prospěch a to jen díky očekávání učitelů. Ze skrytých záznamů experimentátoři zjistili, že se učitelé chovali k vybraným dětem jinak – častěji je vyvolávali, více je chválili apod.

Podobný výzkum dělali s krysami. Účastníci experimentu měli naučit chodit krysy bludištěm. Dozvěděli se, že zvířata pochází ze dvou různých populací – „chytré“ a „hloupé“. V reálu byly krysy rovnoměrně rozděleny do dvou smíšených skupin, což ale studenti nevěděli. Krysy, které pokládali za chytré, se naučily projít bludištěm mnohem rychleji, protože s nimi studenti komunikovali mnohem intenzivněji než s těmi, které považovali za hloupé.

Neodsoudil vás také takto někdo v dětství? Neřekl vám někdo, že nejste na matematiku, že nejste třeba na sport, že jste nerozhodní či že jste například stydlivý? Možná jste takoví nebyli, ale někdo vás takovými udělal. Změňte si zpět své myšlení ze zabrzděného na růstové. Odbrzděte se.

Zdroje: